čierna mágia
Černá magie termín je patrně odvozen z perského slova, které znamená moc nebo velikost podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím užitím, pro své potřeby. V bílé magii je jaký koli magický úkon použit pro změnu či získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojem jako "zlá, negativní, špatná jsou tedy zavádějící termíny a to jen proto, že v této magii, je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe, ale neznamená to, že tuto energii nelze předat někomu jinému.
Příklad:
K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, „kouzlení“. Jedním z nejlepších příkladů černé magie bych z trochou nadsázky poukázal na tak zvanou knihu jménem: Kniha Abramelinova která má základ v Kabala a ukazuje právě, jak získat svého osobního anděla ku prospěchu svému, který nás učí jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistyckými čtverci. Při čemž v celé knize je stále dokola doporučováno, že zájmem není škodit, pouze získat pro sebe. Přesto se dá kniha řadit do černé magie.
Zákony
V černé magii, ač se to nezdá platí také zákony. Jedním a tím nejdůležitějším který by měl každý mít na paměti je zákon „akce a reakce“. Nikdo by se neměl divit, že pokud vyvolá nějakou energii, bude mu tato energie vrácena a v dostatečné míře posílena, ať již bude záporná nebo kladná.
Praktikování
Pokud již někdo chce začít praktikovat černou magii, měl by si uvědomit, že tato magie není nic neškodného. Každý kdo chce začít praktikovat, by si měl uvědomit několik faktů:
Měl by být vyrovnaný sám se sebou. (Být vnitřně silný)
Být k sobě upřimný a nepouštět se do magických operací, které jsou nad jeho rámec možností.
Uvědomit si že cokoli udělám, vrátí se mě posíleno.
Být si vědom toho, že černá magie nemá hranice a je velmi těžké rozeznat hranice přechodu pozitiva a negativa.
Církevní varování
Pohled církve (a to nejen katolické) byl je a bude vždy varující. Dle jejího učení člověk nemá nahlížet věci,které mu nepřísluší - věštění a podobně. K ovlivnění počasí má dojít skrze přání-modlitbu. Co je nad to, je ze Zlého. Nejde o to škodit nebo neškodit v tom rozdíl v černotě a bílosti magie není. Dokonce pojem bílá je zavádějící,jako by byla méně nebezpečná. Ona má jen menší sílu,proto může ovlińovat jen trochu. Silná osobnost může oddolat desktrukci- tlakům,které na ní začnou vždy působit až do své smrti-síly totiž vždy vyžadují něco za něco. Je to tvrdý obchod. Na druhou stranu se uznává, že za určitou cenu dostanou lidé počem v dané chvíli touží. Rozhodnutí je na každém. Upřímně horoskopy v časopisech jsou pro zasmání, ale někdy se kolem určitých lidí dějí věci a ono se na konec příjde na to,že si jenom zkoušeli kdysi zaříkávání. Exorcisté pak mají hodně co dělat,aby činy z nerozumu napravili. Zároveń ne vše tajemné souvisí s magií a rituály a rozlyšování je v této věci asi úkol nejtěžší.